Vícemistryně České republiky ve fitness a její cesta

Když jsem ležela ve 24 letech už třetí týden v posteli s neštovicemi, vyhřezlými plotýnkami, následně další měsíce i s přetrhanými vazy v koleni a nemohla jsem se ani pohnout-  týden před zahájením sezony ve skoku o tyči – po perné roční přípravě, brouzdala jsem po internetu a zaujala a nadchla mě videa disciplíny fitness.  Byla jsem rozhodnutá, že tohle musím umět. Všechny ty úžasné gymnastické a silové prvky sladěné s hudbou. Já s hudebním hluchem, ale s obrovskou celoživotní láskou ke gymnastice, kterou jsem nikdy závodně nedělala.

Prognóza ale nebyla dobrá, dva roky jsem se nemohla předklonit, sedět, zavázat si tkaničku a zpočátku ani stát a chodit bez bolesti. Byla jsem ráda za to, že jsem mohla s pomocí fyzioterapeutů alespoň nějak normálně fungovat. Mám vyhřezlé 3 obratle v bederní a 3 v krční oblasti. Toto píšu jako motivaci všem sportovcům, které to potkalo a srazilo na kolena. Čím méně jsem cvičila, tím, to bylo horší, čím více, tím to bylo lepší.  A tak denně dělám to, co od mala miluji.  Sportuji.

Před těhotenstvím mě srovnal úžasný „masér“ pan Fedysiv z Brandýsa a od té doby můžu naplno dělat téměř vše. No a teď už k soutěži :) Po porodu jsem si denně běhala, jogínovala a různě jinak cvičila s klienty i sama, podle mého oblíbeného kréda: „To cesta nám přináší štěstí, ne její cíl“. Ale dva roky sportování jen pro radost z pohybu už mi nestačila a začala jsem zjišťovat, že bez cíle není cesty. V listopadu 2014 se mi vrátily moje 4 roky staré touhy po fitness a já se začala připravovat na MČR.  Nejbližší trenér byl v Přerově, malému byl rok a to bych nedala, vláčet ho takovou dálku. Hodiny jsem tedy strávila na youtubu vypisováním cviků z videí, mraky bolestivých hodin zkoušením nových cviků, mraky hodin s bolestmi krku, beder, zápěstí a tak bych mohla pokračovat :)  po krásných, ale pro mě nereálných cvicích, které jsem strašně a neústupně chtěla umětJ, minuty a minuty ve stoji s rukama nahoře připravená do svého prvního přemetu vzad na zemi bez dopomoci...vlastně to bylo fajn, celá ta příprava, ta cesta.

Zároveň studuji roční školu yogy, no a podle jogínů je tělo úplně ta nejsvrchnější slupka ze všech obalů člověka, na které vlastně vůbec, ale vůbec nezáleží, ale o kterou my se strašně moc staráme. Spolu s potravou, kterou strašně moc řešíme. A tenhle sport asi je především o tom, jak člověk vypadá a co při přípravě a před soutěží jí (tedy spíš nejí – ta skoro týdenní hladovka byla nezapomenutelná zkušenost, pro mě- žrouta :) ). Tak dva měsíce před soutěží, mě to úplně pustilo. Nepřišlo mi to najednou důležité, soutěže se zúčastnit. Cestovala jsem si s Maxíkem a užívala si přírody a hodila soutěž na několik týdnů za hlavu. Hodně jsem se sebou válčila, jestli jen neutíkám před něčím těžkým a neozkoušeným, nechtěla jsme toho potom litovat. Ale rozhodla jsme se správně, bez cíle není cesty a dnes je tu cíl té trnité, ale zajímavé cesty.

Týden před soutěží třídenní hladovka ( když už bylo nejhůř- tak 2x denně rýže, jinak hodně skrovné jídlo, dva dny před soutěží téměř bez vody, do toho denní intenzivní pilování sestavy, běh, posilování a moje živé batole :) Kadeřnice, od ní běh (ta byla ale nadšená:) ) ke své šikovné švadleně pro dres, běžecký trénink, gymnastický trénink, večer po Malvínách (s tou načesanou  hlavou :) ) mazání do půlnoci barvou. Ráno už nastoupila moje úžasná kamarádka, toho dne stylistka Hanička Vrbová a vzala si mě do parády. Poprvé v životě nalakované nehty....krásné :). Snad už se ze mě nestává fiflenka :) .

Kontrolní focení na zahradě a hurá na závody.

 

Když jsem jezdívala na MČR v atletice a byla den předem a ráno v naprostém klidu a pohodě, byly i závody naprosto úspěšné. Tak jsem se cítila i před těmito. Místo obrovské trémy, která je mi vlastní, tak to byl ten krásný pocit klidu a vyrovnanosti.

 

Na závodech super...moje štastná čísla jsou 11 ( 11.11.1986) a 6. A dneska to sedlo, 11 jsem si vylosovala startovní číslo a bylo 6.6. , výška naměřena -  166cm. To nemohlo dopadnut jinak než dobře :).

Štěstí přeje připraveným, čísla by to nezachránila a já musím poděkovat Sabince Pavlíkové za dokonalou a odbornou pomoc při sestavování choreografie, bez ní bych se neobešla!