Vašek se k tomu dnes nemá, tak napíšu článek o skákání já:)

Na závody středeční závody (16.9.2009) jsem si jela jen tak zaskákat, Vašek měl trénink s fotbálčatama, tak jsem skákala bez něj. Nic moc jsem od závodu nečekala, také už přes dva měsíce netrénuji. V rozeskakování mi vyšel pouze první pokus. No nic, řekla jsem si, nebudu se těď trápit, nechám to až na soutěž. Můj bývalý trenér mě přesvědčil, abych začala až na 340cm, což je na základní výšku dost vysoko. Moc jsme tomu nevěřila, ale tak o nic nešlo a zkusila jsem to.

První pokus hrůza! Sice jsem ho zvládla na poprvé, ale hrozně špatně technicky až tam ta laťka poskakovala! Další výšku 350cm jsem konečně odtlačila ramena a krásně stoupala vzhůru! Byl z toho čistý pokus s velkou rezervou. Až jsem z toho byla sama překvapená, jak to šlo! 360 cm jsem zvládla také napoprvé a čistě. Jen jsem zopakovala stejný skok. Výška 370 je pro mě zakletá. Na této měkčí tyči jsem ji ještě nikdy neskočila. Letošní sezonu jsem vždy musela vzít tvrdší tyč, abych tuto výšku překonala. Na tuto tyč jsem však neměla natrénováno...žádná rychlost, síla technika zasunutí tyče a navíc jsem z ní na posledních závodech spadla ze 4m zpět na zem s lehkým zraněním paty. Pokračovala jsem tedy na své měkčí tyči (ta mi nemůže tolik pomoci vzhůru - čím tvrdší tyč skokan zvládne, tím výše může skočit). Vystupňovala jsem rozběh a dlouho stoupala vzhůru. Lehce jsem se dotkla laťky, ale ona tam zůstala! Vykřikla jsem joooo! Perfektní pocit....překonávat se....sice to není výška u mého osobáku, ale je to nové posunutí mé hranice a na tu bídu teď:):) bez tréninku a kondičky. Je to moc krásný pocit stoupat kolmo vzhůru a překonávat se. Ten adrenalin, když stojím na rozběhu, zvedám tyč a mohu se posunout zase výš.....jsou chvíle, kdy si člověk říká, jestli ta celoroční dřina, dvoufázové tréninky, málo času na všechno okolo....jestli to za to stojí...ale tyhle pocity při a po zdařeném závodě.....ty se nedají nahradit a ty mi nikdo nevezme.....