Trenérský humus na ledové ploše
Tento trenérský přístup, nechť je ostrašujícím příkladem. A veřme, že se bohužel neodehrává pouze na ledové ploše. Od malička vychováváni k rivalitě a k vítězství. Vše stojí na vítězství a prohře. Když se vyhrává, trenér je spokojen a vše má smysl, protože děti udělaly to, co trenér CHTĚL. Když se prohrává, je s dětma zacházeno jako s profíkama, kteří by již měli všechno umět. Smutný pohled na výchovu mladých sportovců, kterým takováto výchova přináší spíše smutek a strach. Strach ze hry, že udělá něco špatně, místo toho aby na hřišti něco sám vymyslel něco zkusil. Měl z toho radost nebo případné poučení při nezdaru bez jakýchkoliv urážek, nadávek ale naopak s pochvalou. Strach z trenéra a jeho úražek, zesměšňování a nadávek. Ambice trenéra a rodičů na vítězství a chtění udělat z dítěte profíka, vedou děti pouze k tomu, aby se učili pouze vyhrávat a ne mít sport rádi. Ať se to líbí široké veřejnosti nebo ne, odrazem je skutečná úroveň dospělých "profesionálů", kteří již velmi markantně strádají nejen za světovou, ale i evropskou špičkou. Nejsou schopni vlastní tvořivosti, umí pouze vyhrávat a při prohrách nadávat a doufat v lepší budoucnost.
Bohužel i na zelených trávnicích je takových případů nesčetně. Takový trenéři nemají u mládeže co dělat!!!
Zhodnoťte sami : ZLATÍ HOŠI - I. DÍL