Nadváha a obezita – pomůže redukční dieta nebo vhodně formulovaná „běžná“ strava?

Obezita je odborný oříšek, jehož rozlousknutím se zabývají stovky špičkových specialistů. Marně. Obezita se stává celosvětovým problémem. Pokud bude vývoj pokračovat stejným tempem jako dosud, budou za několik desítek let trpět výraznou a tudíž zdravotně rizikovou nadváhou tři čtvrtiny populace civilizovaných států! Jako specialista na výživu a autor publikací „Obezitě odzvoněno“ a Stop dětské obezitě (Ikar-Euromedia Praha 2001 a 2005) vím o čem mluvím.
Až zdravotní péče přestane být (téměř) zdarma, budou obezitou stižené osoby muset sáhnout hluboko do kapsy budou-li se chtít udržet v životaschopném stavu. Jinak budou trpět pokud již netrpí, řadou chronických neinfekčních civilizačních (tzv. degenerativních a metabolických) onemocnění, jejichž důsledkem je významné zhoršení kvality života a zkrácení jeho délky.

Příčiny nadváhy a obezity
Podle obezitologů je obezita nemoc! Podle obecného názoru většiny veřejnosti laické i odborné si ve většině případů za obezitu mohou postižení sami, protože se k ní dopracovali „vlastní pílí“ – nevhodným životním stylem a nesprávným stravováním. Nuže, ne až tak docela. Obezitu mohou zavinit některé další vlivy, především některé léky a antikoncepční pilulky stejně jako genetické dispozice ať vrozené nebo získané. Obezita je svým způsobem „nakažlivá“, protože velmi působí „příklad“, kterým jsou rodiče, sami trpící nadváhou nebo obezitou.

Platí pravidlo rovnosti mezi příjmem a výdejem
Přesto všechno platí, že dlouhodobý dokonce již jen mírně nadlimitní příjem energie je nejsilněji působícím faktorem, především když postižený téměř fyzicky neaktivuje.

Hormonální příčiny obezity a stejně tak její důsledky jsou v chronicky zvýšené hladině inzulínu
Inzulín, hormon slinivky břišní, reguluje osud stravou přijatých sacharidů a udržuje stálou správnou hladinu krevního cukru. Stav trvale zvýšené hladiny tohoto hormonu není vrozený, protože je vyprovokovaný nadměrnou konzumací sacharidů (cukrů) a fyzickou nečinností. V důsledku toho dříve či později přestanou tkáně reagovat na inzulín – a je problém!
Lze tento „syndrom“ řešit bez použití léků? Ano - zásadním omezením konzumace sacharidů. A když už, tak jen takové, které se tráví pomalu a tudíž neprovokují nadměrnou produkci inzulínu. Tedy ty, které mají nízký glykemický index.
Důsledky a tradičními projevy poškození tkání u osob, trpících delší dobu nadváhou či obezitou jsou následující:
Vysoký krevní tlak
Vysoký LDL-cholesterol
Diabetes nebo pre-diabetes 2.typu
Nadváha nebo obezita
Nejde jen o jednoduché cukry, ale také o „větší“ sacharidy, například ty, které jsou obsažené v cereáliích (ale nikoli v zelenině). V případě, že je tepelně zpracujete, jsou natolik rychle stráveny, že inzulín reaguje téměř stejně rychle jako když si dáte přeslazenou limonádu.
Obilniny podle názoru mnoha zahraničních kolegů již netvoří základnu výživové pyramidy, protože jsou bohaté na energii v podobě škrobu a potraviny z nich vyrobené mají vysoký glykemický index. Kromě toho na některé z nich, tedy ty, které obsahují lepek, začíná být evropská populace alergická.
Zelenina je „nízkokalorická“ a díky vláknině jsou v ní obsažené sacharidy využívány velmi pomalu, aniž by hrozilo zásadní riziko vzniku alergie. Zelenina tedy nepůsobí kolísání hladiny krevního cukru ani inzulínu. A tak to má být.
Omezení příjmu sacharidů neznamená, že nelze jíst luštěniny a trochu některých obilnin. Naneštěstí to většinou nebude pšenice! Nic si z toho nedělejte, ceny chleba a pečiva jsou stejně nezadržitelně vzhůru.
Nevhodné jsou produkty, vyrobené ze surovin, zbavených původních pozitivních vlastností a naopak „obohacených“ řadou chemikálií. Nejhorší jsou v tomto ohledu potraviny, obsahující směs bílé mouky, ztuženého tuku, jednoduchých cukrů, aromat, barviv a stabilizátorů. Už tušíte, které to jsou? Jistě – „moučné sladkosti“ – sladké pečivo, koláče atd.
 

napsal RNDr. Petr Fořt, CSc