Jak mám asi zhubnout, když mi to zaměstnání nedovolí? Výmluvy!

Myslíte si, že vaše práce je to jediné, co vám brání ve zdravém životním stylu? Že při práci na směny nebo nepravidelném provozu nemáte šanci držet dietu a sportovat? Možná podvědomě tušíte, že jde o pouhé výmluvy. Pokusíme se vám je spolu s MUDr. Kateřinou Cajthamlovou z pořadu Jste to, co jíte vyvrátit.

 

 

MUDr. Kateřina Cajthamlová, lékařky a odbornice na zdravý životní styl

* Existují profese, které jsou problematické ve vztahu k dodržování diety?

Většina lidí, kteří chtějí zhubnout, zná příčiny ztloustnutí – tou hlavní bývá nepravidelnost denního režimu (nejen jídla, ale i spánku) a omezení sportovních aktivit. Proto je obezita nazývána civilizační chorobou. Souvisí totiž s naším hektickým životním stylem. V tomto kontextu lze říci, že většina povolání, která jsou sedavého typu a kde je nepravidelný nebo zdraví špatný rytmus přestávek v práci (nebo žádné přestávky), působí nejhůře. Nejčastěji si na tyto „vnější“ příčiny stěžují ženy – úřednice, učitelky, podnikatelky, pokladní a další pracovnice v obchodech. Ženy mívají problém říci „ne“ a často při práci nedokážou „vypnout“, aby si udělaly čas na jídlo. Někteří muži mají problém podobný, který ale řeší spíše stravou složenou z „hotovek“ v restauracích nebo u benzinových pump. Toto se týká hlavně řidičů z povolání, obchodních cestujících a záchranářů.

* Takže v některých profesích jsou lidé jsou náchylnější přibírat?

Jsou to povolání výše zmíněná a specificky potom lidé, kteří pracují v pohostinství, fastfoodech, v kuchyních všeho typu a potravinářských obchodech. Vzhledem k trvalé nabídce „nevhodných“ pochutin a nedostatku času na „opravdové jídlo“ bývají tito lidé náchylní nejvíce. Z ostatních profesí to jsou pak siloví sportovci (hokej, házená, vzpírání), kteří přestali se sportem, nebo vytrvalci (kolo, běh, krasobruslení a závodní tanec), kteří pro úraz či jinou situaci náhle přestali sportovat. Výčet „rizikových“ povolání je velmi široký. S trochou nadsázky lze ale říci, že pro člověka, který nepodléhá civilizačnímu spěchu a stresu, není žádné povolání z hlediska obezity rizikové, protože se těmto rizikům dokáže ubránit a dodržuje péči o zdraví i ve ztížených podmínkách.

* Jak tedy řešit jídlo v práci, kde mám přesně stanovené přestávky a nemohu jíst pravidelně po třech hodinách?

Pokud je pracovní doba normální, tedy osmihodinová (což nemusí platit u směnného provozu, ve zdravotnictví a soukromém podnikání všeho druhu), stačí snídat, před zahájením práce posvačit, pak v polední pauze poobědvat a po skončení práce posvačit a doma povečeřet. Takto pojatý režim je zcela v pořádku, předpokládá jen si ráno přivstat a nosit si dvě zmíněné svačiny s sebou do práce. A samozřejmě vytipovat si vhodné místo a jídlo k obědvání. U ostatních povolání si pracovníci musí přestávky vyjednat tak, aby nejpozději po čtyřech hodinách práce byla alespoň hodinová pauza. V případě, že na tom zaměstnavatel trvá, je vhodné si čas na klidné jídlo raději napracovat nebo změnit pracoviště. Zdraví je náš kapitál a u citlivých jedinců může celodenní hladovění vyvolat takové zdravotní komplikace, které je v konečném důsledku stojí daleko víc trápení a organizačních změn v životě než napracovaná půlhodina navíc.

* Mnoho lidí řeší, zda je lepší chodit na obědy do kantýny/restaurace, nebo si v krabičce nosit jídlo připravené doma...

Tady jako vždy záleží na okolnostech. Pokud v okolí máme jen „putyky“ se smažákem a hranolky či fastfoody, bude lepší donést si z domova něco zdravého a investovat do ledničky v autě a mikrovlnky v práci. Pokud si ale z domova budeme v krabičce nosit pečené vepřové koleno a babiččinu bábovku, tak to o moc lepší než okolní „putyky“ nebude. Mnoho závodních jídelen již naštěstí nabízí široký výběr jídel a také salátové bufety, takže by se zde měl najíst i člověk držící redukční dietu.

* Jak má řešit situaci sám kuchař, který jídlo během pracovní doby prostě ochutnávat musí?

Je to o profesionalitě stejně jako u someliéra, který musí ochutnávat alkohol, a nesmí se z něj stát alkoholik. Osobně znám mnoho štíhlých kuchařů, takže v ochutnávání to není. I u kuchařů totiž platí, že ochutnávat je dobré, až když jsem sám po jídle a záleží, co a kolik ochutnávám... A povede-li kuchařova snaha zhubnout k tomu, že bude ve své restauraci preferovat také zdravou stravu, nemůže se nám všem stát nic lepšího.

* Jak reagovat na poznámky kolegů, kteří nerespektují mou dietu a stále mne od ní zrazují?

Toto je stejný problém jako otázka, jak odmítat drogy, podomní obchodníky, kuřáky, kteří odnaučeného kuřáka „svádějí“ k jedné cigaretce, nebo alkoholiky, kteří se smějí abstinujícímu. Každý může mít poznámky, jaké chce. A pokud nám jeho poznámky vadí, můžeme se distancovat, hloupé řeči ignorovat nebo se ohradit poznámkou typu: „Děkuji za tvůj názor, ale víc mi pomůže, když si ho necháš pro sebe.“ Nebrat věci osobně je těžké, ale lze se to naučit a pomůže nám to i v ostatních oblastech života.

* Máme v práci k dispozici automaty se sladkostmi a bagetami a i na poradách a jednáních se často nabízejí dobroty, jež neodpovídají zdravému životnímu stylu...

I zde si dovolím uvést modelové srovnání: Je možné odolat obchodům s oblečením, zlatnictvím, hracím automatům a párty s drogami? Vždy záleží na tom, jak se postavíme ke svému životnímu stylu a s jakým nasazením se ho rozhodneme změnit. To, že dvacet let po pádu komunismu opět (!) řešíme nedostatek kvalitních potravin na našem trhu, je plně ve zodpovědnosti našich spotřebitelů, v tom, co nakupují. Pokud koupí neznačený špekáček nacpaný vepřovými kůžemi za cenu kvalitního masa, nepomůže ke změně nic než nemoc, která upozorní, že „něco děláme špatně“.

A to, co nám obchodníci servírují jako potravu, ač jsou to často spíš odpadky, kupovat nemusíme, pokud si důkladně přečteme složení a zamyslíme se nad cenou. Zdravá strava je totiž chutnější než náhražková a v konečném efektu také levnější. I když to na první pohled na cenovce nepoznáme. A z nápojových automatů zatím neteče ani kvalitní káva, ani čerstvě vymačkaný džus z ovoce... Takže není čemu odolávat. Snad jenom své pohodlnosti a lenosti najít si na zdravý životní styl čas. Mimochodem: bavíme se tu hlavně o stravě, ale na závěr chci připomenout, že ke zdravému zhubnutí vede mimo vhodné stravy také zdravý a pravidelný pohyb – ideálně na čerstvém vzduchu... A jak si najít čas na takový pohyb, to je opět kapitola sama pro sebe.

zdroj: www.mladazena.maminka.cz