China - sportovní výchova východních zemí

Mnozí ze sportovců to znají, laická veřejnost vůči sportu nemusí ani tušit, že se něco takového děje. Mnozí z nás jsou nadšenými a pyšnými rodiči a vidí ve svých ratolestech velký sportovní potenciál, který by mohl umožnit dítěti profesionální kariéru, kterou jejich rodiče z různých okolností nezažili. Dnešní děti, alespoň v evropských zemí, mají k tomuto cíli většinou materiální, sociální i duševní podporu. Stávají každý den s pocitem, že vše co se okolo nich točí je pouhá hra, které se musí, v lepším případě mohou, učit. A tak jsme vzděláváni i my, trenéři moderní generace, jež mají za úkol probudit a udržet tento směr, rozvíjet a zdokonalovat pohybové schopnosti a učit všestrannému základu. Někomu to možná nic neřekne, druhému možná ano, ale nechce o tom slyšet. Tito lidé, trenéři, drží vizi ranné specializace. Co to znamená? Vše směřuj k cíli, aby si byl nejlepší co nejdříve. Tato cesta může vést k dosažení profesionální úrovně sprotovce, nýbrž jak ukazují studie ne na dlouho. Riziko syndromu vyhoření, zranění, aj. je zde velice vysoké, laicky řečeno sportovní kariéru si dlouho neužijete.

No jo, ale co když si tento směr žádá kultura společnosti. Ano, mluvíme např. o asijských zemích. Přiklad z videa dává názornou ukázku jak se zde vychovává mládež. Na dětech není vidět, že by je sportovní příprava bavila a těšili se na ní. Ne, běhá z toho mráz po zádech. Ale bohužel, kdo chce z dětí v těchto zemích dosáhnout nějakého vzdělání, bývá to většinou jediná možnost. Říkejme tomu tedy "továrna". Přesně tak to funguje. Úspěšný sportovec bude ten, který toto všechno vydrží, lépe řečeno, jehož tělo to vydrží.

A tak buďme rádi za výchovu našich dětí, ale nebuďme pokorní k trenérům, jež nemají za cíl to nejlepší pro dítě ve smyslu všestranného rozvoje a radosti z pohybu!