Očima Vaška
Jelo 56 nových lidí, super. Týden v přírodě, super. Nevím, co nás přesně čeká, super. Motto zájezdu „ZÁŽITEK MUSÍ BÝT SILNÝ, NÉ VŽDY VŠAK PŘÍJEMNÝ“ Pro mě byl silný a skvělý, škoda, že pro Lucku většinou né vždy však příjemný. Zde máte dvě verze tohoto výletu :)
NE – Cesta trvala 16 hodin, autobus bez klimatizace, mě to nevadilo, těšil jsem se na dovču. V kempu Apa na nás čekalo velké jezero s písečnou pláží, kde Lucka měla problémy s koupáním :)
PO- Z 4 hodinového přesunu k řece se nakonec stal 15-ti minutový výlet, kdy se nám cestou urval přívěs, který skončil ve stromě. Zničila se část vybavení včetně kompresorů. Jediné štěstí bylo, že jsme do této doby nikoho na silnici nezabili. Říkali jsme si co se stane zítra. Mě se to však velmi líbilo, bylo to správné dobrodružství, kdy člověk netuší, co ho potká. Vrátili jsme se do kempu, kde jsme celé odpoledne strávili volejbalem, fotbalem, petanquem a koupáním na pláži. Odpoledne nemělo chybu! Vrcholem bylo, když malí Rumuni topili psa ve vodě. Celá pláž na ně koukala, až Lucka to jako jediná nevydržela a utíkala do vody psovi pomoct. Vysloužila si velký potlesk celé pláže a já byl na ní velmi hrdý:) Večer jsme hráli na kytaru a harmoniku a pak šli pozorovat hvězdy. Leželi jsme uprostřed silnice a čekali na další vzrůšo :)
UT - Po 4 hodinách horských serpentýn jsme se dostali konečně k řece. Řeka Mara byla označena obtížností WW3. Na ní jsme se cvakli jen jednou, ale Kája s Luckou si to užili dostatečně, kdy skončili dvakrát na stromě, které koukaly z vody :) Řeka byla perfektní, i když někdy nebezpečná. Po sjezdu jsme vyrazili hledat kemp na přespání, který jsme našli až v jedenáct v noci.Byl to kemp ve městě Borsa. Doté doby proběhl za přítomnosti malé dávky alkoholu velký pěvecký koncert, kdy zpíval zejména předek autobusu, kdy se o repertoár starali především hoši z Jihlavy a to jsme byli právě MYYYYYYYY :) Opět to nemělo chybu!
ST – motto zájezdu se hned ráno představilo v plné parádě. A to na toaletě, kdy byly dva záchody umístěny vedle sebe v jedné malé místnosti. Přátelé a kamarádi, sraní ve dvou a ještě s Luckou bylo opravdu silným zážitkem :) Tento den nás čekala řeka Viseu(WW2), která prodělala před 3 dny našeho příjezdu povodně. Voda a okolí podle toho vypadaly a většině se na tu řeknu nechtělo. Zvolila se tedy náhradní varianta, kdo chtěl, šel do hor. My ale vyrazili na řeku. Přátelé.. kolik jsem musel Lucce dodávat optimismu a sebedůvěry, to si ani nedovedete představit. Jak to dopadlo? Jednou jsme se drsně cvakli, kdy nás proud stáhl mezi spadané stromy. Min 10 min jsme viseli vyčerpaní v proudu na stromech a čekali na záchraný raft – opravdu záchranná akce. Já se ale z toho hned oklepal a řeku si dál užíval. To prostě k tomu patří a obzvlášť na takových řekách, obzvlášť, když jsou ještě po povodních. Opět jsme kempovali v Borse. Před kempem se volně kolem našeho autobusu proháněl kůň. Po příjezdu do kempu jsme se šli ve čtyřech koupat nahý do místního horského potůčku. Ledová, ledová a ještě jednou ledová, brrr a ještě k tomu jela okolo ženská v autě, která byla za volantem při pohledu na nás úplně mimo :) se divíte v takové zimě :)
CT – Ve čtvrtek jsme jeli přítok řeky Bistrity (WW1), která svojí obtížností připomínala Vltavu. Řeka byla čistčí, krajina hezčí, ale o to řeka nudnější. Pro slabší jedince byl ten den vzpruhou a dodáním elánu do dalších sjezdů. Ten den jsme kempovali ve městě Ciocanesti, kde bylo hezké ohniště, ve kterém jsme ráno našli spícího místního uzeného hafana. Asi se potřeboval oholit :) Zde jsme kempovali až do konce zájezdu.
PA – Na programu byla řeka Bystrita (WW1). Po dojezdu jsem si říkal, že jestli pojedeme ještě jednou tuto obtížnost, tak raději půjdu do hor. Večer jsme se vydali s Luckou na hřeben místních hor, kde jsme zastihli západ slunce. To byla romantika, říká Lucka :)
SO – Poslední řeka Moldava (WW2,3) byla po posledních dvou dnech krásným rozloučením našeho putování po místních řekách. Po sjezdu této řeky jsme si zašli všichni na jídlo a vydali se na nekonečnou cestu domů, která trvala neuvěřitelných 23 hodin.
Závěr: Pro mě byl tento zájezd přesně tím, co jsem chtěl. Správné dobrodružství, kdy netušíte, co vás kde potká. Dodávání optimismu mé polovičce bylo na každodenním pořádku, ale nevadilo mi to, protože jsem ho měl dostatek. Dobře jsme se seznámili s vodáky – organizátory a v dubnu za nimi přijedeme sjíždět Ostravici, která po vypuštění přehrady dosahuje úrovně WW3 a stojí prý za to.
Očima lucky
Měli jsme jet do Itálie k moři. Romantické procházky pod palmami a místo toho jedeme do drsné divočiny. Tak jo, proč ne, co mám s tím Vaškem dělat. Neměla jsem vůbec představu do čeho jdu a žádných informací jsem se vůbec nedočkala. Zájezd prostě nějak plynul.
NE - Cesta byla příšerná do té doby, než nám ulítla střecha od autobusu a začal na nás trochu foukat čerstvý vzduch. V kempu ve vodě plavaly řasy, které vypadaly jako hovna :)
PO – Čekala jsem zlom. Šíleně jsem se začala těšit na vodu. Zlom přišel. Náš přívěs zlomil strom a my se vraceli zpět do kempu, byla jsem nasr…. :) Hry na pláži byly super, bylo mi ale do breku, když mi řekli, že to je jak na palmové riviéře, kam jsme měli prvně v plánu jet.
UT - Pěnila ve mě krev z toho, jak dlouho jsme jeli k řece. Z počátku jsem byla na vodě zakřiknutá, pak jsem si ale řeku začala užívat. Bylo úplně super dobrodrůžo jak jsme stavěli stany po tmě, říkala jsem si, ten zlom přišel a od teď se mi bude dovolená líbit.
ST – Stoka. Stoka to byla. Ani prst bych tam nesmočila, navíc jsem měla rozřízlou patu a já se tam vykoupu celá, no nechuťárna. Hrozně nebezpečná řeka. Hned za první zatáčkou jsme museli přenášet lodě, samý dráty tam byly, odpadky, trčely klády z vody, hrozně jsem se bála. Pak jsme nevybrali zatáčku, vcuclo nás to pod stromy, které nás pod sebou v proudu vody drtily. Loď jsem pustila, pádla odplavaly, proud mě odnesl okus dál, jednou rukou jsem se držela větve, proud byl silný, už mi docházely síly. Ponořila jsem hlavu (dobrovolně do toho sajrajtu) a podplavala větev do menšího proudu, pak mi došly síly a proud mě odnesl na další větev, na ní jsem si mohla stoupnout tak, že jsem měla vodu do pasu a čekala na záchranu. Přiběhli místní Rumuni s lanem, to už ale přijel záchranný člun s házečkou. Kromě roztržených plavek a pošramocené psychiky to dopadlo dobře. Motto zájezdu mě potkávalo opravdu na každém dni.
CT – Nejdřív jsem na vodu vůbec nechtěla jít, ale pak jsem to překonala a bylo to fajn. Zlom však stále nepřišel.
PA – Řeka už i pro mě byla nuda až ke konci nás pohoupaly pěkné vlnky. Procházka do hor mě uchvátila. Zjistila jsem, že si na záříjový výlet do Tater musím bezpodmínečně koupit boty, protože ve svých sportovních teniskách jsem na zpátek sjela svah po zadku. :)
SO – Super extra fantastic řeka. Konečně mě to bavilo. Cesta domů neuvěřitelná, ale už mi to bylo fuk.
Závěr: S odstupem času mohu říct, že se mi Rumunsko líbilo a hodně mi dalo.