Houštecký cyklomaraton - výsledky

V sobotu 27.6. se uskutečnil 6.ročník Houšteckého cyklomaratonu. Letošní ročník organizátoři protáhli trať ze 75 km na 80 km.

Letošní deště stavu trati moc nepomohly, tudíž byl tento ročník náročnější než ten předchozí.

Na start jsme se postavili ve čtyřčlenném složení. Musím říct, že naše jednotlivá umístění přesně odpovídala tomu, kolik kdo měl najeto.

Jan Beran (jezdí Brno-Jihlava na kole :) projel trať z nás čtyř nejrychleji a to v čase 3:19:18,1. V celkovém pořadí tak skončil 94. a vyjel si tak start v první stovce dalšího ročníku. A jelikož se závod klukům velice líbil, věřím že další rok si tento skvělý závod nenechají ujít.

Jako druhý cílem profrčel Karel Voldán v čase 3:31:58,5. Tento závodník většinou na vyjížďkách se svojí budoucí ženou zabloudí, takže měl taky v celku něco najeto :))

No a pak ten zbytek.. Já dojel v čase 3:53:37,1 a Jarda Tihon 4:19:16,7. Já myslím, že zasloužíme obdiv už jen za to, že jsme v pořádku dojeli.

Chtěli jsme si překonat loňské časy (já 3:33:37,3, Jarda 4:02:55,2), ale vzhledem k prodloužené a podmáčené trati to byl pro netrénované borce nadlidský úkol :)

No a jak probýhal samostatný závod z mého pohledu?

Jarda nás upozorňoval, ať se mu po startu kluci dívají na záda, pač to je to jediné, co uvidí :)

Začal 5-ti minutový bubnový ceremoniál a start. Vidím jak se mi najednou všichni vzdalujou. Říkám v klidu, přece to nepřepálím. Po pár kilometrech ztrácím vizuální kontakt s klukama, chci zabrat a ono to nejde. Nějak jsem nemohl chytit tempo. Pomalu se ale rozjíždím a pomalu doháním Jardu. Kluky se mi však už nepodařilo dojet. Kilometry utíkají a po hodině a půl koukám na tachometr a tam mi bliká 35 km. V tu chvíli se začínám proklínat, že já blbec na to kolo lezu, když nemám natrénováno. A to jsem věděl, že to nejhorší mám před sebou. Blíží se 50 kilometr a já už to tahám silou vůle, láduju do sebe energetické gely, tyčinky, a další věci, jen abych měl na co jet. Bojuji s těžkým terénem. především některé sjezdy byly obvzlášť nepříjemné. Jeden sjezd se mi stává osudným. Přední kolo se smeká na jednu stranu a zadní na druhou, letím přes řidítka, dopadám, chytá mě křeč. Hned jak mě křeč přejde, naskakuju na kolo a valím dál. Pouze lituji, že jsem si s sebou nevzal ampuli magnesia na uvolnění svalstva, neboť křeč mě chytala dalších 5 km. Pokračuju, zablácenej s myšlenkama na cíl, ale šťastnej, že ze sebe můžu vydat vše, co ve mě je.

Kilometry ubíhají a já začínám kalkulovat. Minulý rok byla trať 75 km a tachometr mi naměřil 78 km. Říkám si, že to letos bude asi podobné. Mám posledních 45 min. na 20 km, abych překonal svůj loňský čas. Začínám potit krev a dřít to, jak jen to jde. Stehna pálila o sto šest, terén mi dával zabrat. Čas ale utíká rychleji než kilometry, ale stále to nevzdávám. Jenže tachometr mi začíná ukazovat 78 km a já dle krajiny vím, že jsem se k cíli ještě nepřiblížil, zbývalo mi pět minut. V tu chvíli již pomalu vypouštím, neboť vím, že čas nepřekonám. Vystřeluje mi bolest z třísel do břicha a nemůžu se nadechnout. Závod dojíždím v bolestech a závodníci, kteří projížděli kolem mě a slyšeli jak hekám, se museli pěkně pobavit. Vyčerpaný a zbitý jak pes projíždím cílovou rovinku a těším se na Lucku až ji uvidím. To bylo znamení, že už jsem opravdu v cíli. Tachometr po dojezdu ukazuje 85 km, takže jsem to fakt nechápal. Pak se nemůžu divit, že jsem dojel jak zbitý pes, když jsem se vydal ze všeho 7 km před cílem.

Slézám z kola a vím, že mě teď dobrou půl hodinu čeká peklo. Nemůžu pomalu udělat ani krok. Opírám se o kolo a snažím se rozdýchat ty nepříjemné bolesti. Padám šťastně ke klukům na trávu. Za chvíli nepříjemné pocity odchází a já si říkám, jak to byl zase skvělý závod. Teď už jen debata o závodě, o trati, komu jaké úseky dělaly největší problémy, prostě paráda.

Závod opět splnil to, co jsme očekávali. Vydali jsme se ze všech sil, poprali jsme se sami se sebou a měli tak krásný sportovní zážitek. Pořadí nám jasně ukazuje, že jsme úplně někde jinde než jiní závodníci, že na závody opravdu netrénujeme a jdeme si ho opravdu užít.

Kluci díky, že jste to s námi jeli, zajeli jste hezké časy a za rok na startu naviděnou!