Bikejöring

Při sportu zvaném Bikejöring vystupuje, jak už sám název napovídá, jízdní kolo. Pes má na sobě připevněn postroj, na kterém táhne psovoda na kole. V této disciplíně jde především o 100 % poslušnost psa a souhru mezi psovodem na kole a psem.

Po ukončení závodní kariéry ve skoku o tyči jsem ze zdravotních důvodů  nemohla témeř půl roku sportovat. V červenci jsem k původnímu zranění z května měla zraněné koleno, ležela jsem v posteli a nemohla se hýbat. Dlouho jsem to nevydržela a tak, abych se dostala alespoň na chvilku ven, sedla jsem na kolo, šlapala jednou nohou (noha v ortéze mi visela mimo šlapky), ale bylo to velmi obtížné. Tak jsem vzala Coudyho (našeho Německého ovčáka)  na vodítko a on mě s berlemi dotáhl na Malvíny. Tak jsem se mohla vykoupat i se zraněným kolenem - a hlavně, neležela jsem v posteli. Coudy byl zvyklý běhat na vodítku vedle kola. Známý mi vyprávěl o tomto sportu a já postupně začala Couďáka pouštět před kolo, stále s nohou v ortéze a vodítkem v ruce. Bála jsem se přivázat ho na sebe. Bylo ale dost nepraktické a snad i nebezpečné řídit  a brzdit jednou rukou v těžkém hrbolatém terénu s jednou nohou na šlapce. Tak jsem ho přivázala dračí smyčkou k sobě a začalo pravé tahání. Nemohla jsem stále šlapat, tak dostal Coudy těžký trénink. Pravidelně mě tahal od 5 do 25km bez mé pomoci. Postupně jsem ho naučila povely Dží - vpravo, Hoo- vlevo, Hou hou - zpomal atd. Hezky jsme se sehráli. Koncem října  jsem začala koleno zlehka ohýbat a my mohli vyrazit na první závody.

1. závod - Mladá Boleslav - říjen 2010

Na tyto jednodennní závody jsme s Couďákem vyrazili bez zkušeností a pořádného vybavení. Doposud me Coudy tahal na obyčejném dlouhém vodítku, které jsem měla dračí smyčkou přivázané k pasu. Nakoupili jsme odpružené vodítko, sedák a specielní postroj na tah a samozřejmě obojek, aby mu ladil do barvy s postrojem:)

Při startu jsme potkali nejlepší závodnice v republice. Jejich ESP - Evropský saňopvý pes - specielní plemeno pro rychlostní disciplíny, se nemohli dočkat startu, knučeli, vyskakovali. Coudy stál poslušně vedle mě, nevěděl, co ho čeká. Při startu jsem se cítila docela trapně. Coudy stál vedle kola a pozoroval mě. Ostatní psdi byli k neudržení a běželi skoro na místě:) Ale vyrazil, tak jak byl naučený a táhl.

Trať byla dvoukolová. Prvních 5 kilometrů jsme doběhli s jazykem na vestě. Nečekala jsem, že se také tak zadýchám. Samý kopec, samá zatáčka, velmi těžké pro začátek. Na trénincích to byla pro mě pohodička. Závod byl něco jiného - sáhli jsme si na dno oba dva.  Druhé dva kilometry už jsme věděli do čeho jdeme. Nestihla jsme si totiž projet trasu, jak jsem nakupovala vybavení. Celkově jsme se umístili na 4. místě. Závody nás uchvátily a už jsme plánovali další start! 

2.závod - Nový Dům u Rakovníka- říjen 2010

Paráda! Krásná krajina! Vyhráli jsme . Zážitek. Byla zde hodně rychlá trať. Velmi uklouzaná, ale nádherná. První kilometr sjezd úzkou cestičkou k brodu, kde jsme se namočili, a poté dlouhé táhlé stoupání. Klikatící cestičky v lese a závěrečný sjezd loukou. Po prvním dni jsme byli 1. z devíti žen v naší kategorii. V noci se měnil čas z letního na zimní. Spala jsem v autě. Bylo na nule. Čekala mě velmi dlouhá noc. V autě jsem strávila 13hodin převalováním a klepáním se zimou. Nevěděla jsem do čeho jdu, ani zda zde budu spát. Ale nakonec se mi nechtělo řídit domů. Ráno jsem vysvlíkla asi 10 vrstev věcí a vylezla ze dvou spacáků a šla proběhnout Couďáka. Toto byly opravdové závody- psí spřežení všech kategorií. V závodě jsme již jeli takticky, po zkušenosti z prvního dne, kde jsme byli moc rychlí a Coudy mě v zatáčce vyklopil jsem ho slovně brzdila a i tak jsme byli o minutu rychlejší. Průměrná rychlost 25,1km/hod byla opravdu potěšením!

 3.závod  - Jičín pod Zebínem - listopad 2010

První den byl závod zajímavý, hezká trať, krásná příroda  a hrozná zima. Trať zdobil tak 5 metrů dlouhý brod přes potok - nádhera  aadrenalin projíždět ho v závodním tempu! Ale co teprve druhý den. Celou noc pršelo a ráno jsme se probudili do bahna. Bylo snad víc jak po kotníky. Tolik bahna jsem v životě neviděla! Takto vypadala celá trať. Po 10s jízdy - tedy spíše klouzání z jedné strany cesty na drouhou, jsem měla celý obličej i tělo zacákané blátem. To mi nevadilo- ba naopak.  Bez ohledu na to bláto jsem se začala usmívat na plné kolo :) Byla jsem opravdu šťastná. Přesně takové zážitky jsem po půl roce nicnedělání potřebovala. Po dojezdu - skončili jsme druzí, jsem i přes zimu vzala hadici s ledovou vodou a i přes oblečení se celá osprchovala se svým kolem. Také zážitek -brrrr.

4. závody - Točník - listopad 2010

Úplně báječný víkend na louce pod Točníkem. Teploučko, druhé místo, děsně těžká 7-mi kilometrová trať, přenádherná příroda- samé louky, pole, kozy a ovce volně v přírodě. V noci jsme s Coudym leželi na kupce sena a pozorovali hvězdy, s baterkou si četli román - závodníci, co chodili kolem mého auta  a viděli mě, jak si u ohrady s prasaty čtu, na mě pokřikovali, co čtu Coudymu za pohádku na dobrou noc:) (ležel mi v klíně a koukal do knížky). V kotlíku polévka, výlet na Točník a druhý den celá trať znovu, ale již v mírnějším tempu. Bylo tak teplo, že druhý den jsme startovali mimo závod - závodit se smí jen do 15 stupňů nad nulou, jinak hrozní přehřátí psa. Krásné to bylo!

Další závody budou již na sněhu -skijoring  - jízda na běžkách bude také zajímavá, už trénujeme.